Tvrdá Praha, 5: Hobby, které zlobí, 2. část

Někdo chytřejší by článek nazval třeba: Alte Liebe rostet nicht?

Tak kde jsem to minule skončil? Ach ano, zakoupil jsem motocyklový katalog a po hodně dlouhé době se seznamoval s nabídkou. Ke svému údivu jsem zjistil, že jsem se mýlil. Víte, s jednou stopou jsem to zabalil v době, kdy byl dle mého zlatý věk motorek. EU tehdy až tak moc do věcí nezasahovala, výkony strojů byly pro běžné použití devastující, motorky vypadala suprově dobře a značky do vývoje cpaly dost peněz. Motorky, většina z nich, byly stavěné s jakousi láskou. A i technologie na pár modelech byly brutálně vyspělé.

JENOMŽE JSEM VLASTNĚ NEBYL BĚŽNÝ SPOTŘEBITEL.

Zapomněl jsem, že většina lidí se ty nejlepší kusy bude dívat většinou právě v katalogu. A že jsem se i díky práci testmana naučil znát, co si rozhodně domů nekoupím. Postupně jsem zaznamenával produkci tzv. entry modelů, do výroby stále více mluvila Čína a Indie, nové designy mi začaly připadat bezpohlavní a já si odnesl dojmy jakéhosi maglajzu z motocyklového světa zítřka.

Ale sekl jsem se. I ty nejnovější motorky jsou super. A je jich nachlup stejně jako za "zlatých časů". A možná ještě víc. Jasně, jsou obestoupeny i řadou bezkrvých, polozábavných "dělníků", ale čím jsem starší, tím víc chápu lidi, kteří vymění jízdu v Octavii za něco podobného bez volantu a pocitu sucha a tepla. Navíc nastoupil zajímavý trend, že se stále více výrobců orientuje na výkonovou kategorii, která je celkem bezpečně použitelná na evropských silnicích. Jasně, monstra pro silniční komunikace přežily dodnes, jen je krotí mnohem více elektroniky. Takže jsou možná ještě nebezpečnější rychlostí, už ne tak schopností někoho přehodit přes řidítka, přehodit celou motorku, urvat zadní kolo v zatáčce, přebrzdit přední kolo v zatáčce a podobné šťavnaté srandy.

Takže jsem se už viděl, jak od druhé poloviny května brousím kolena někde na Šumavě nebo v Krkonoších, jak si s batohem zajedu nakoupit do Alp poctivé alpské mlíčko ze sójových bobů. Už jsem si dokonce vypracoval seznámek biků, z nichž jeden si zakoupím. Rozhodl jsem se pro dvě pecky, s nimiž jsem v minulosti najezdil tisíce kilometrů, z nichž ani jeden nebyl nudný. A pak pro jednu novinku, kterou už osobně neznám, ale lidi s podobným stylem jízdy jako mé minulé já na ni všude pěli chvalozpěvy. Nu, půjdu si zabookovat testovací jízdu. Hračka.

JENŽE PAK SE JEDNA PO DRUHÉ DOSTAVILY POCHYBNOSTI.

Na motorce jsem neseděl hrozitánsky dlouho – budu vůbec ještě něco umět? A budu mít čas se vůbec něco učit, třeba na letišti nebo na nějakém parkáči? Budu tak nažhavený na jízdu, že určitě hned vyrazím na pořádnou palbu. Motorku budu chtít taky na jízdu po městě, kde jsem v minulosti vždy dělal šílený bordel. Udržím se, když je každá motka z mého tierlistu pořádný magor? A nebudu s tím už taky otravovat lidi všude okolo? V minulosti by mi to bylo fuk, ale dneska už ne.

A další věc: sotva jsem se vyhrabal z operace kýly a znovu se dostal do formy, a budu riskovat, že se nějak pitomě poraním, byť i třeba krešem z malé rychlosti? Pak jsem si vzpomněl na článek čtenáře z jednoho plátku o autech, který jsem četl asi 20 let nazpátek. Pán si koupil supersport Lamborghini, o kterém vždy snil. A jenom ho štvalo, jízdně nebavilo a třikrát ho málem zabilo. Kromě okruhů bylo všude moc rychlé a moc prudké. Prodal ho a koupil si rychlý sedan. Já už jsem si auto-moto snů splnil dost. Rozhodně nemám v plánu bezpodmínečně kapitulovat, ale rozhodně se už nepřetrhnu, abych něco hned, honem pic paf pic měl.

ZKUSÍM PÁR ZKUŠEBNÍCH JÍZD, MOŽNÁ I NĚJAKOU MOTOŠKOLU NA NĚČEM VYPŮJČENÉM. 

Jestliže se motorky budou tvářit jako nezbytnost pro můj život, jednu si koupím. Pokud ne, budu zase "jenom" pracovat, jíst, číst, psát, koukat na filmy a dělat pár dalších koníčků, co jsou asi tak 777x bezpečnější než rychlá, neřku-li hardcore jednostopá jízda. Když tak nad tím ale přemýšlím a dívám se na blankytnou oblohu nad hlavou a cítím posekanou trávu – píšu na lavičce v parku – mám chuť si koupit jednoho z těch tří magorů a abrupto vyjet klidně v tesilkách a mikině někam hoblovat zatáčky a dívat se na nebíčko zase jednou zpoza předního kola.

Tohle už hraničí, co? Nic o permakultuře, ani o posilování, ale jen takovéhle kamikadze žvásty? To je podvod!