Tvrdá Praha, − 1: Fakt echt medicína

Někdo chytřejší by článek nazval třeba: Mimo příběh, i když možná ani ne.

Někdy v polovině května se u mě doma usadily čtyři hezké, barevné lahvičky. A ne, fakt nejde o alkohol, který já osobně k životu nepotřebuji. A nešlo ani o lahvičky s barvou na pramici, protože léto už klepalo na dveře. V lahvičkách měla přebývat samotná budoucnost západní medicíny. Lahvičky nejsou příliš levné, ale slibují dát do pořádku kdeco v lidském těle. A to za nějakou oběť stojí, no ne?

Na lahvičky jsem narazil celkem náhodou a o to rychleji se objevily u mě doma. Malinko odbočím a konečně vysvětlím obsah – lahviček i článku. Přečetl jsem nespočet knih o budoucnosti společnosti, osobním rozvoji, různých medicínských přístupech. A jedno téma bylo takřka vždy průsečíkové. Probiotika. Střevní mikrobiom, mikroflóra, biota… na názvu asi nezáleží, protože mi rozumíte.

PRÝ JE TO NAPROSTÝ ZÁKLAD ZDRAVÍ A SPOKOJENOSTI.

Dočetl jsem se opakovaně, že 70 % hormonu spokojenosti serotoninu produkují střeva, zbytek mozek. Čili prý ani sebelepší náhled na svět a na sebe není samospásný. Že ve střevech žijí miliardy a miliardy –  slušelo by se napsat myriády –  malých živočichů, co v součtu váží asi tolik co moderní laptop. Ono přírodní výpočetní centrum pak asi bude mít nějaký vliv na to, jak se cítíme, říkal jsem si. Já sám se již několik let zajímám o odlehčenou a efektivní stravu, ergo mě logicky interesovalo také to, kterak si zlepšit zažívání. Knihy hovořily jasně: střevní mikrobiom a jeho diagnostika v nedaleké budoucnosti budou hlavní diagnostickou metodou při určování zdravotního stavu a následného uzdravování. Cesta bude však trnitá, jasně že jo. Ale věci už se dějí. Jakožto zpohodlněný znovuměšťan jsem si představoval akt, který nutně musí předcházet oné diagnostice. Pomyslel jsem si, že nejsem a nikdy nebudu tak zvetšelý ani zchátralý, abych se kdy musel něčemu podobnému podrobovat. Musím se překonávat i při nástřelu moči do zkumavky, většinou minu.

ALE HLODALO TO VE MNĚ VÍC A VÍC.

Čili jsem si v lékárně koupil nějaké "elitní" kapsle s probiotiky. Mělo v nich být značné množství takzvaných probiotických kmenů, čili jsem očekával změnu. Čekal jsem na výsledek asi měsíc a půl, ale marně. Postupně jsem se rozpomínal na své zkušenosti s acidofilními mléky, které jsem houfně konzumoval jako mladší. Vždycky mě dostaly z blbých nálad, nesmyslných kocovin a šílených střevních chřipek nebo břichabolů. Ta živá kyselost prostě měla něco do sebe, ať už sama o sobě, nebo v kombinaci se sladkou ovocnou příchutí.

Jenomže já už kravské, ani kozí, ani ovčí mléko pít nemohu, protože mě zahleňuje. A rostlinné fermentované nápoje mne sice hezky osvěží, ale o nějakém efektu na zažívání nemůže být moc řeč – v mém případě, nechci generalizovat. Čili jsem se pídil po něčem jiném, chtěl jsem začít s acidkem z fermentovaného kokosového mléka, když vtom se mi náhodou do cesty dostaly probiotické sirupy značky – teď jsem dost v rozpacích, jestli to sem napsat, ale nutkání dát dobrý tip vítězí – … značky… víte co, napište mi zprávu pod článkem a já vám to hodím e-mailem nazpět.

VEZMU TO HODNĚ Z RYCHLÍKU.

První sirup velice chutný, ale nepomohl mi, nebo jen hodně málo. Druhý sirup byl taky poměrně chutný, ale cítil jsem se po něm nadmutý i po adaptační době. Začal jsem ho používat před spaním jako ústní vodu pro vylepšení ústní mikroflóry. Pomáhá to, ale už si ho asi nekoupím. Třetí sirup pomáhal mocně, co se zažívání i zlepšení nálady týče, ale byl v něm rybí tuk, čili byl pro mě napočtvrté již k nepozření, i kdybych ho zkombinoval s bůhvíčím megamocchutným. A konečně čtvrtý sirup, chuťově celkem nevalný, ale zase dobře klouže do krku při zakloněné hlavě a takzvaný ocas na jazyku je jen takový hořce grepový nebo pomerančový. Snesitelné. Občas ho smíchnu s nějakým vitaminovým chutným sirupem, aby i šmakoval.

JAK VIDNO, MUSEL JSEM S TÍM LABOROVAT. A VÝSLEDEK?

Skvělý. Lepší trávení, lepší nálada, celkově si přijdu takový více voňavější, okamžitě s jednou malou půlodměrkou překonávám případné břichaboly z (pitomých) mastných grilovacích trachtací. Už v tom jedu asi dva měsíce. Všechny problémy samozřejmě nezmizí, nebo ne hned, například alergie se mi zase maličko přihoršily, jak teď zase více žiju v centru Prahy. A třeba na pokožce a vlasech žádná zlepšení nevidím. Abych těžil ze své zkušenosti, dokoupil jsem si ještě kapsle s rybím tukem, bych nemusil tu mastnou ohavnost ochutnávat, a současně o ni organismus neochuzoval. Před obdržením čtyř lahviček jsem byl informován, že na mne nemusí každý jeden sirup účinkovat. Že si musím najít to své. A popravdě jsem za to rád, protože nejsem žádný domácí "mastičkář", výživové doplňky musí být zejména easy to use a nesmí jich být moc, jinak před nimi kapituluji.

Až za mnou zase někdo přijde s nějakým dlouhodobým splínem a provoláváním psychiatrů, ponejprve mu doporučím pokoketovat s probiotiky. Mám pocit, že ho nikdy nenechají padnout pod nějakou hranici, kde končí depka a začíná deprese. Už i v Česku prý frčí komplexní diagnostika a příprava probiotik přímo na míru, nebo spíš na tělo, ale jakožto první probatická štace to asi nebude každému po chuti. Sirupy jsou možná ideální entry záležitostí. Pokud vám ale nevadí acidofilní mléka s probiotickou kulturou vytvořená z živočišných mlék, pak tím lépe a řešení najdete v každé sámošce. Mně je tenhle způsob zlepšování zdravotního stavu aktuálně zapovězen. Ale kdoví, třeba jen dočasně.

Pokud bych vás, mí věrní čtenáři, tímto článkem zklamal, protože by na vás mohl působit jako skrytá komerce, pak mi napište a já to stáhnu z oběhu.